Muslimové, kteři věři v Mesiáše,Hazrata Mirzu Ghulama Ahmeda(as)
Zatmění v roce 1894 – znamení příchodu Mesiáše
(Tento článek je do značné míry odvozen od následujícího článku, který také obsahuje úplné odkazy k materiálům, o nichž se zde píše: https://www.reviewofreligions.org/12129/the-sign-of-the-heavens-2/)
V dějinách se opakovaně objevovali lidé, kteří o sobě tvrdili, že jsou proroci. Jestliže byl některý z nich skutečně seslán Bohem, jak tvrdili, pak je jen logické, že tentýž Bůh zajistí, aby ho doprovázela jasná znamení, která ho odliší od ostatních.
Existují různé typy důkazů o tom, že se jedná o skutečného proroka. Můžeme studovat charakter a čistotu života lidí prohlašujících, že jsou proroci, předtím, než přišli s tímto prohlášením. Můžeme sledovat, zda jejich údajné seslání mělo skutečný úspěch, například zda jejich stoupenci přijali vyšší hodnoty. Také je možné sledovat různé jiné formy zázraků v jejich životech, například mimořádné přijímání modlitby.
Někdy však také Bůh podává svědectví o pravdě těchto osob prostřednictvím nebeských jevů
V případě Mesiáše posledního dne, jehož příchod předpověděli všichni významní zakladatelé náboženství, uvádí mnoho náboženských tradic, že se objeví zvláštní znamení.
Ježíš, mír s ním, v Novém zákoně řekl o znameních svého druhého příchodu:
“Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.” (Matouš, 24:29)
V hinduismu zmiňuje Mahátma Surdasdží proroctví, že až se objeví Kalki Autar (ničitel nevědomosti), dojde k zatmění Měsíce a Slunce. Napsal:
“Bude zatmění Měsíce i Slunce a přijde velké násilí a smrt.”
(Surdas; Sur Sagar “Oceán melodie”)
Ve zkratce řečeno, zmiňují znamení Slunce a Měsíce podporující příchod reformátora posledního dne seslaného Bohem různé náboženské spisy. Islámské spisy o tomto tématu také nemlčí, ale nabízejí podrobnosti, jaké v ostatních spisech nejsou. Svatý Korán označuje zatmění jak Slunce, tak Měsíce jako znamení posledních dnů:
“A ptá se: ‚Kdy už bude ten Den Zmrtvýchvstání?‘ Až oči budou oslepeny a měsíc se zatmí a slunce a měsíc se spolu spojí.”
(Súra Al-Qijámah, kapitola 75, verše 7-10)
Ahmadíjové věří, že Hazrat Mirza Ghulam Ahmad(mír s ním) splnil proroctví o zaslíbeném Mesiášovi a Bůh ho dosadil do tohoto věku, aby obnovil skutečnou víru lidstva v Boha a lásku k druhým.
Mezi různými významnými znameními Hazrat Ahmad(mír s ním) uváděl, že výše uvedená proroctví byla za jeho života splněna v podobě zatmění v roce 1894.
Podrobnosti o proroctví:
Proveďme nyní analýzu specifických znaků tohoto proroctví a podívejme se, zda bylo či nebylo splněno způsobem skutečně překračujícím práh shody okolností.
Zatímco kořeny tohoto proroctví tedy spočívají ve Svatém Koránu, jeden hadíth (vyprávění) svatého proroka Mohameda(mír a požehnání Alláha s ním) vysvětluje tyto verše a uvádí cenný detail.
Uvádí se, že prorok Mohamed(mír a požehnání Alláha s ním) řekl:
“Existují dvě znamení pro našeho Mahdího (reformátora posledních dnů), která se nikdy neobjevila od stvoření nebe a země, a to zatmění Měsíce první noc v měsíci ramadánu a zatmění Slunce uprostřed stejného měsíce, a tato znamení se neobjevila od doby, kdy Bůh stvořil nebe a zemi.”
(Sunan Darqutni, Kitabul Eidain, kapitola: Salat-ul-kasoof-ul khasoof wa haitahuma)
Ahmadíjové tedy chápou tento hadíth tak, že fráze “první noc v měsíci ramadánu” je zkratka výroku, že se zatmění Měsíce má uskutečnit první ze tří možných nocí, kdy může dojít k zatmění (tj. 13., 14., 15.), tedy 13. dne měsíce ramadánu. Podobně musí dojít k zatmění Slunce uprostřed uvedených tří možných dnů (27., 28., 29.), tedy 28.
Protože toto proroctví bylo zaznamenáno ve Svatém Koránu a v hadíthu, očekávali muslimové celá staletí splnění tohoto znamení jako označení doby příchodu reformátora posledního dne. Tento hadíth byl citován v různých knihách slavných učenců po staletí jako významné znamení doby Mahdího.
Analýza jeho splnění:
Hadíth obsahuje následující podmínky pro toto proroctví:
- Musí být přítomen člověk, který tvrdí, že je Mahdí.
- V době jeho tvrzení musí být v měsíci ramadánu zatmění Měsíce i zatmění Slunce.
- K zatmění Měsíce musí dojít “první noc v měsíci ramadánu” a k zatmění Slunce musí dojít “uprostřed něho (stejného měsíce)”.
Ramadán je měsíc islámského lunárního kalendáře. V lunárním měsíci je možné zatmění Měsíce 13., 14. nebo 15. den. Zatmění Slunce je možné 27., 28. nebo 29. dne lunárního měsíce.
Kritikové názoru ahmadíjů tvrdí, že tento hadíth znamená, že k zatmění Měsíce musí dojít hned první noc měsíce ramadánu, což popírá zákony fyziky. Bůh musí podle nich předvést do očí bijící znamení, které vyžaduje přeuspořádání celého slunečního systému a přiměje lidi věřit v Jeho znamení. Ahmadíjové však věří, že Bůh jedná s celou Svou moudrostí a Jeho znamení se zjevují s nádhernou jemností, takže je pochopí pouze ti s čistým srdcem a skutečně přemýšlející. V tomto ohledu bychom se však neměli mýlit, protože tato znamení jsou jistě stále jasná a silná, pokud se jejich studiu věnujeme s náležitou hloubkou.
Tento závěr podporuje i jazyk (arabština) použitý v samotném hadíthu. Ve větě “první noc měsíce ramadánu dojde k zatmění” je pro Měsíc použito arabské slovo “qamar”, což znamená úplněk. Úplněk se objevuje pouze 13., 14., nebo 15. dne lunárního měsíce. Kdyby, jak říkají kritikové, hovořil svatý Prorok(mír a požehnání Alláha s ním) o první noci měsíce ramadánu, použil by arabské slovo “hilal”, které označuje srpek měsíce, jaký vidíme v prvních třech nocích lunárního měsíce.
Ramadán roku 1894:
V měsíci ramadánu roku 1894 došlo k zatmění Měsíce 13. dne měsíce ramadánu (21. března 1894) a k zatmění Slunce v pátek 28. dne měsíce ramadánu (6. dubna 1894).
Obě zatmění byla viditelná z vesnice Qadian v Indii, kde žil Hazrat Mirza Ghulam Ahmad(mír s ním), který o sobě tvrdil, že je Mahdí.
Dva prvky tohoto proroctví, které je činí mimořádným a pozdvihují nad práh shody okolností, jsou data a viditelnost těchto zatmění.
Zatmění Měsíce je viditelné z velké části Země. Zatmění Slunce je však viditelné z mnohem menší části planety. Často se stane, že je zatmění Slunce vidět jen z oblasti s řídkým osídlením nebo nad oceánem.
Je pravda, že se často stává, že v měsíci ramadánu dojde k zatmění Měsíce a zatmění Slunce. Je však určitě pozoruhodné, jsou-li obě viditelná ze stejné oblasti, a to z oblasti, kde žije člověk tvrdící, že je Mahdí, ve dvou stanovených datech zaznamenaných ve známém vyprávění z doby před 1400 lety.
Četnost výskytu takových zatmění:
Ramadán “se dvěma zatměními“ (tj. ramadán, během kterého dojde jak k zatmění Měsíce, tak k zatmění Slunce) se někde na světě objevuje každých 20 až 25 let.
Takže od doby proroka Mohameda(mír a požehnání Alláha s ním) bylo na světě 109 takových měsíců ramadánů “se dvěma zatměními”.
Pouze v 7 z nich bylo jak zatmění Měsíce, tak zatmění Slunce viditelné z indické vesnice Qadian. A pouze 3 z nich připadají na data stanovená v proroctví (zatmění Měsíce 13. dne ramadánu a zatmění Slunce 28. dne ramadánu).
Je tedy jasné, že je skutečně pozoruhodné, jsou-li slova 1400 let zaznamenaného vyprávění svatého Proroka(mír a požehnání Alláha s ním) přesně splněna během života muže, který o sobě tvrdil, že je Mahdí, jak s ohledem na data, tak s ohledem na viditelnost znamení. Přirozeně je krajně obtížné tento jev přehlížet a tvrdit, že jde o pouhou shodu okolností.
Závěr:
Mnoho zbožných duší pozorovalo tato znamení v měsíci ramadánu roku 1894 a tito lidé vynakládali značné úsilí na zkoumání tvrzení Mahdího, Hazrata Mirzy Ghulama Ahmada(mír s ním). Zjistili, že je to poctivý muž, a stali se součástí skupiny 400 000 osob, které se k jeho Společenství připojily za jeho života.
V současné době už možná nedokážeme vnímat velikost těchto nebeských událostí, protože jsme schopni předpovídat, kdy k nim dojde, nebo sledovat jejich obrazy on-line. Svatý Prorok(mír a požehnání Alláha s ním) učil, že by muslimové měli dodržovat zvláštní kongregační modlitbu, vidí-li jakékoli zatmění Slunce nebo Měsíce. Srdce se samozřejmě poleká, je-li svědkem toho, jak tato velká nebeská tělesa náhle ztratí světlo. Srdce věřícího začne uvažovat o tom, že fyzické světlo nebo duchovní světlo či obojí může být ztraceno, není-li přítomna milost Boží.
V době, kdy žil Hazrat Mirza Ghulam Ahmad(mír s ním), stejně jako dnes, lidé samozřejmě přemýšleli o tom, zda Bůh seslal předpovězeného Mesiáše, který by se měl objevit, kdyby svět ztratil své spirituální světlo.
Srdce přirozeně žádají Boha, aby, pokud existuje, seslal duchovní světlo, které začne rozhánět prázdnou temnotu, jež obklopila svět.
